Výskyt sukulentních rostlin
Výskyt sukulentních rostlin
Sukulentní rostliny se kromě Antarktidy vyskytují na všech kontinentech. Jejich počet druhů se odhaduje na 10.000. Nejvíce se jich nachází v jižní Africe, kde se vyskytuje více než 3.700 druhů, a to přímo v masovém měřítku. Na místech nejbohatšího výskytu vytvářejí rostliny souvislé koberce porostů o ploše několika kilometrů. V období sucha přežívají nejrůznějším způsobem, ale po období zimních dešťů se některé oblasti jižní Afriky promění v nekonečné moře květů. Roste tam mnoho druhů nám známých aloí, gasterií, tlustic, pryšců, živých kamenů a jiných, pro obyvatele střední Evropy exotických, rostlin.
Další velice bohatou oblastí na sukulenty je ostrov Madagaskar, vzdálený od afrického kontinentu 400 kilometrů. Vývoj fauny a flory se vzhledem k dlouhodobé izolaci od kontinentu ubíral vlastní cestou. Proto se tu můžeme setkat s mnoha druhy vegetace, která se nevyskytuje nikde jinde na světě. Roste zde většina druhů pachypodií, z nichž některé jsou dnes již běžně dostupné na trhu a oblíbené pro tvary připomínající palmy s trnitým kmenem.
Třetí nejbohatší oblastí na výskyt sukulentních rostlin je severní Amerika, oblast Sonorské pouště, zasahující hluboko na území Mexika a USA. Je to domov mnoha kaktusů a zde je třeba připomenout, že kaktusy jsou také sukulentní rostliny. Americký kontinent je původní domovinou kaktusů. S některými druhy se můžete setkat i ve středomořské oblasti, v Africe i Asii, ale tam byly zavlečeny až v době následníků Kryštofa Kolumba.
Je zajímavé, že se sukulentní rostliny téměř nevyskytují na Sahaře, kde by se to dalo očekávat jako v jiných pouštních oblastech světa. A prakticky vůbec se neobjevují ani v Austrálii, kromě zavlečených opuncií, které se tam přemnožily a dělají vrásky místním obyvatelům (stejně jako králíci). Vývoj flóry Austrálie se ubíral jiným směrem. Rostliny se polopouštním podmínkám přizpůsobily změnou listů na tuhé kožovité, z nichž některé mají na povrchu vrstvičku vosku jako ochranu proti odparu.
Směrem k rovníku sukulentní rostliny mizí, s výjimkou několika druhů epifytně rostoucích, žijících v korunách stromů. Vlhké rovníkové klima svědčí deštným pralesům, kde jevu zvaného sukulence není zapotřebí. Počet sukulentních druhů výrazně mizí se zkracující se vzdáleností od jižního a severního pólu.
I v našich klimatických pásmech se vyskytují sukulentní rostliny. Bez poškození u nás venku přežívá zimu Yuca filamentosa a některé druhy kaktusů, především opuncie. Mnoho druhů skalniček je také sukulentních. Tyto rostliny k nám však byly zavlečeny.
K původním druhům, které se u nás odnepaměti vyskytují, patří netřesky a rozchodníky. I v našich klimatických podmínkách platí, že sukulenty vyhledávají suchá místa, jako například skalnaté vrcholky hor, štěrbiny skal apod., jinde své schopnosti přežít dlouhá období sucha nemohou využít a ostatní vegetace je zpravidla vytěsní.
